Pokud rády čtete a zajímají vás alternativní pohledy na to, jak ženy mohou rodit, takto kniha je skvělá. Lucie Groverová se v ní zamýšlí, zda je skutečně nutné, aby porod bolel tak, jak je nám ze všech stran předkládáno. Porod zřejmě ve většině případů nesmírně bolestivý je. Proč ale lidské samičky bolí, a ostatní ne?
Kniha se soustředí na to, že je to naší vnitřním nastavením, našimi vlastními traumaty, a necitlivým přístupem ze strany porodníků. To jsou hlavní aspekty, které přispívají k velké bolestivosti porodu.
Nejcennější ale pro byl příběh samotné Lucie, která se při druhém až čtvrtém těhotenství rozhodla omezit na minimum kontakt s lékaři a tři ze čtyř svých dětí porodila doma, a to dokonce tak, že sama, v koupelně, zatímco manžel s dětmi byli poblíž a prakticky ani nevěděli, že žena rodí. Fascinující a inspirativní čtení o tom, že to lze i jinak – bez stresu, v intimitě a s důvěrou.
Pro mě byla kniha také zajímavým nabouráním představ stran toho, jak je to vlastně s tou mužskou přítomností u porodu. Autorka žádné varianty nezavrhuje, ale jemně upozorňuje na to, že přítomnost muže u porodu může žen vyvádět z hluboké koncentrace a porod narušovat (a to, prosím, hovoříme o muži vlastním, na to o těch cizích například v porodnici).
Rozhodně doporučuju a děkuju za spoustu úžasné inspirace!
