Je to už víc než půl roku od okamžiku, kdy jsme se s mužem rozhodli, že chceme dítě. Zatím ho nečekáme. Tento týden by se dal označit za další pokus. A musím říct, že se cítím mnohem klidnější než dřív.
Leželi jsme takto před týdnem ráno v posteli a trochu o tom mluvili. Říkala jsem svému muži, že už nechci mít strach. Odpověděl, že to vidí stejně. A tak jsme se spolu dohodli, že se už nebudeme bát. Den před tím mi přišla zásilka z internetového obchodu Meduňka, kde jsem si objednávala nějaké knihy. Kromě knih mě zaujala i malá panenka strachu a jednu jsem si koupila. Když jsme s mužem rozhodli, že se přestaneme bát, na panenku jsem si vzpomněla a přinesla jsem ji. Pak jsme jí naše strachy svěřili.
Další aspekt, který strach má, je ten, že nám prostě nedělá dobře. Ať už snižuje vibrace nebo cokoli jiného, asi se shodneme, že strach tohoto typu nám nijak neprospívá. Snižuje nám náladu, trápí nás, sužuje, omezuje, tíží, a mnoho dalšího. A najednou mě napadlo – chtěla bych se spíš narodit někomu, kdo se nebojí, nebo někomu, kdo se bojí? Samozřejmě, že to první… Nemluvě o tom, že strach ničemu nepomůže.
A tak na tom od té chvíle pracuju. A zjišťuju, jaké to je, se nebát. Jaké? No, prima!
s
