Dnes jsem došla k jednomu důležitému uvědomění. Tím, že si přeju mít miminko v době, kdy to chci já a kdy to vyhovuje mně, vlastně říkám – já to takto chci a ty bys to tak mělo udělat. A když to tak nebude, jsem frustrovaná. A chci, aby to bylo po mém.
No jo, jenže tím vlastně to dítě stavím do polohy, že by mělo uspokojit moji potřebu ho mít.
Ale od toho tady děti nejsou, že ne? Aby uspokojovaly potřeby rodičů…
Nemělo by to být spíš tak, že jsou tady rodiče od toho, aby uspokojovali potřeby dětí? Včetně potřeby nechat je přijít, kdy ony samy chtějí? Prostě být tu pro ně bez očekávání na ně kladených ještě před početím?
s
