Dnes poprvé při menstruaci nepláču. Je to rok od chvíle, kdy jsem se zbavila antikoncepce a kdy mi gynekoložka řekla „uvidíme, co se za ten rok stane“.
Nestalo se nic a stalo se toho mnoho. Každý měsíc se dělo něco významného, co mne v mém vnímání posouvalo velmi dopředu. Nezapisovala jsem si to, a tak už dnes nevím, ale snad každý měsíc jsem si říkala „páni, to je změna! Třeba to už teď půjde…“
Stále to nejde. I když, to možná není správná optika. Možná jde všechno podle plánu a přesně takto to má být. Nevím. Každopádně už dnes nepláču. Ještě to nemám úplně klidné, stále se mi stává, že mě rozpláče, když někdo jiný dítko má… ale je to zkrátka už mnohem lepší. Neustále se sama sebe ptám „proč na to tak prudce reaguji?“, „proč jsem z toho tak smutná?“, „o co tady skutečně jde?“
s.
