Před časem jsem si dala termín – když do roka neotěhotním, nechám se vyšetřit. Rok uplynul a já se vyšetřit nenechám. Neříkám, že nikdy, ale ještě teď ne.
Nedávno mi vyprávěla kamarádka, které se také nedaří donosit dítě, co všechno na vyšetřeních absolvovala a mně to přišlo velmi odrazující. Takhle mají přicházet na svět děti? Poté, co nás prošpikujou, proskenujou, změří nám všechno, co jde? Ne, na to zatím nemám.
Nechci se nechat vyšetřit. Mám teď dojem, že už jsem se snažila dost. Udělala jsem spoustu změn, absolvovala dost rozhovorů, terapií, prozkoumala dost vzorců, chodím na akupunkturu, půjdu na fyzioterapii… už jsem se snažila dost.
Je čas žít dál svůj život. Nemyslím tím, že bych to chtěla nějak vzdávat, ale nemůžu svůj život stále podřizovat tomuto tématu. Dělala jsem to celý rok – stále jsem na to myslela, neustále mě to ovlivňovalo a bylo to k ničemu. Už na to nemám. Už jsem se snažila dost. Možná je to ten správný bod, kam je potřeba se dostat. A možná je to bláhové a měla bych se nechat vyšetřit. Nevím. Uvidíme.
s
