V levných knihách jsem si koupila knihu od Gaye Hendrickse s názvem Rok vědomého života (365 inspirací pro naplněný a smysluplný život). Pana Hendrickse znám, už jsem od něj něco četla, a i tohle je rozhodně kniha, která stojí za pozornost. Na každý den přináší nějaké cvičení. Ne všechna mě zaujala, ale tohle ano. Jmenuje se „Jak poznat, o co vám jde“ a je určeno pro 4. leden.
V úvodu k tomuto cvičení autor píše: „Poznat, o co vám jde, je docela snadné – jen se podívejte na výsledky, které vytváříte. Jeden kamarád si mi stěžoval, že za poslední rok ztratil spoustu času a energie vymýšlením, jak vyzrát na finanční úřad. Zeptal jsem se ho tedy, proč chce trávit čas zrovna takhle. Namítl: „Ale nechci!“ A hned na to se zkrotle usmál, protože mu to došlo. Později mi telefonoval, aby mi řekl, na co přišel: „Když využiju svou energii jinak než na boj s finančním úřadem, nebudu muset složitě hledat nové zdroje příjmů a výdajů.“ Mnoho z vás žije s pomýlenou představou, že záměry jsou jiné než výsledky, ke kterým docházíte. Jakmile však přijmete skutečnost, že výsledky, které vytváříte, jsou nevědomé záměry, které se viditelně projevují, hodně se tím v životě zjednoduší.„
Podobný koncept zastává ve svých knihách i Zdeňka Jordánová, která říká, že nikdo nedělá nic, co nechce, a to včetně nemocí a nehod. Za vším tak podle ní také stojí nějaký náš nevědomý záměr…
Cvičení pana Hendrickse pak vypadá takto:
„Zvolte si jedno konkrétní téma, které vás trápí. Například si můžete vybrat „neustálé dohadování s manželem“ Vyslovte nevědomý záměr, který vytváří tento výsledek: „Hádám se s manželem, protože mi jde o to, abychom se hádali.“ Všimněte si, jak se vaše tělo i mysl proti tomuto silnému tvrzení snaží bránit. Ale taky si všimněte určitého rozjaření, které pramení z toho, že jste se konečně vědomě přihlásili ke svým nevědomým záměrům. Teď jste na místě řidiče.„
Tak dobře. Zvolím si svoje téma. Ani po devíti měsících stále nejsem těhotná. A tedy: „Nejsem těhotná, protože nechci být těhotná.“ Uff. Fuj! Vůbec mi to neleze přes pusu. Jak vůbec něco takového můžu vyslovit? Vždyť přece chci být těhotná! Není ten chlap blázen? Nebo je snad možné, že těhotná být nechci? No… tak nevědomé záměry jsou skutečně nevědomé a od těch vědomých mohou být odlišné… Takže… takže… je skutečně možné, že těhotná být nechci? Ano, samozřejmě. Měla bych se stydět? Nebo se jít zahrabat? Ne! Ale proč teda nechci? Na tuto otázku už si musím odpovědět bez pomoci cvičení. Pomocná otázka může být „Čemu se bráním tím, že odmítám těhotenství?“ Nevím. To bude na dýl…
s.